Společné prohlášení k učení o ospravedlnění

Logo ČCE_printSynod ČCE podpořil záměr Světového společenství reformovaných církví připojit se ke Společnému prohlášení k učení o ospravedlnění, které chce ukázat, že luterské církve a římskokatolická církev jsou s to vyjádřit společné pochopení našeho ospravedlnění Boží milostí skrze víru v Krista.

Prohlášení k učení o ospravedlnění (PDF)

Evropská reformace na prahu 500. výročí

KassmanZačalo to nenápadně. Muž ve zralém věku přibil na dveře chrámu ve Wittenbergu svých 95 tezí, v nichž kritizoval tehdejší církev. I když není úplně jisté, zda Martin Luther skutečně přibíjel, nebo zda své teze „jen“ na konci října 1517 poslal jako přílohu dopisu jednomu z tehdejších biskupů, jeho myšlenky se rychle šířily tehdejší německou říší i po celé Evropě.

O několik let později se Luther seznámil s dílem Jana Husa upáleného v červenci 1415 na kostnické hranici. Z počátku tomuto muži prohlášenému za kacíře nevěnoval pozornost, ale vzápětí zjistil, jak moc se s jeho myšlenkami ztotožňuje, a proto se k Husovi přihlásil.

Připomínat si evropskou reformaci v Česku je zajímavým momentem zejména proto, že česká reformace předcházela té evropské o několik generací. Zatímco Jan Hus nebo jeho žák Jeroným Pražský za své názory skončili v plamenech na břehu Rýna, Martin Luther se o sto let později dožil na tehdejší dobu poměrně úctyhodného věku 62 let. Úplně jednoduché to také neměl, kacířem ho sice nazývali, ale díky ochraně saského kurfiřta Fridricha III. Moudrého se vyhnul mučení i soudním řízením. Celý příspěvek

Překážky a naděje v ekumenických vztazích

Martin_Luther_by_Lucas_Cranach_der_Ältere.jpegV říjnu 1517 vystoupil tehdejší augustiniánský mnich Martin Luther se svými protiodpustkovými tezemi a – aniž by si to tehdy ještě uvědomoval – spustil tím lavinu, která vedla k reformaci a následně ke zrodu protestantismu. Půjde tedy o připomínku, která by měla bolet. Nejen katolíci, ale ani evangelíci přece nemohou nebrat v úvahu Ježíšovu předvelikonoční vůli vyjádřenou v jeho modlitbě, „aby všichni jedno byli“. Tato jednota křesťanů byla navíc připodobněna k jednotě mezi Otcem a Synem. „Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno – já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne“ (J 17,22-23).

Může být stokrát a tisíckrát opakováno, že církev se tehdy proměnila v „ohavnost spuštění“ a křesťané byli církevními představiteli uvedeni v nové babylonské zajetí, takže evangelium – vlastní bohatství církve – takřka přestalo znít anebo se s ním kšeftovalo (např. odpustková kampaň v Německu v roce 1517, na kterou Luther reagoval, měla znovu vynést církevnímu ústředí peníze na sporné účely, což nakupilo ve společnosti napětí na neúnosnou míru). Ale přesto to byla společná prohra. Nikdo se nemůže kvůli tomu schovávat za bukem. Celý příspěvek