Cyril a Metoděj výročí 1150 let

Cyril_a_Metodej_plackaDo povědomí veřejnosti zřejmě již vešla informace, že Cyril a Metoděj nebyli prvními misionáři v oblastech, kde žili naši praslovanští předkové. Svědectví o tom přináší i samy kostely, které byly stavěny na Velké Moravě. Přirozeně podle vzoru a představ příchozích mnichů a kněží.

Kromě archeologických nálezů o tom svědčí i dochované překlady bohoslužebných textů, přepisovaných latinskou abecedou do staroslovanského jazyka, tzv. Fryzinské zlomky. Svědectví o předchozích misiích přináší již tzv. životopis Metodějův (tradovaný Metodějovými žáky): „Stalo se v těch dnech, že Vratislav, kníže slovanský, se Svatoplukem vypravili poselství z Moravy k císaři Michalu, pravíce toto:  Jsme z boží milosti zdrávi. Přišlo k nám mnoho učitelů křesťanských z Vlach, z Řecka a z Němec, rozličně nás učíce. My, Slované, jsme však lid prostý a nemáme, kdo by nás vyučil pravdě a smysl její nám vyložil. Nuže tedy, pane, pošli nám takového  muže, který nám pořídí všeobecný zákoník“. Z toho je zřejmé, že slovanské osídlení se pohybovalo v naší oblasti na pomezí jak obnovovaného císařství západního, tak nyní i vlivu východního. Takříkajíc mlýnskými kameny by se mohla stát i dělicí čára mezi vlivem římského biskupa a hrozícího přesahu patriarchátu byzantského. Pokud východní misie chtěla uspět, potřebovala jasnou strategii, ale nutně se také přiklonit k jurisdikci západní v rámci církve obecné, tehdy ještě nerozdělené. Výchozím předpokladem pro úspěch bylo, vedle přízně velkomoravských knížat, také zvládnutí slovanského jazyka. A dále bylo nutné zajistit překlad základních bohoslužebných a biblických textů (zvláště novozákonních), což se zejména díky Cyrilovi podařilo. Skvělý lingvista, autor slovanské alfabety (tzv. cyrilice,, posléze hlaholice, výchozí formy i pro pozdější azbuku). Údajně císař Michal k tomu přispěl pověřením: „Slyš filosofe, jiný to nemůže vykonati, leda ty. Hle, tu máš hojné dary, vezmi si sebou svého bratra, opata Metoděje. A tehdy zjevil Bůh filosofovi slovanské knihy, a on hned sestrojiv písmena a pořídiv překlad, vydal se na cestu na Moravu, vzav sebou Metoděje“. Našim předkům se tak dostalo písma (i Písma svatého!), posléze přijatého papežem mezi povolené liturgické jazyky, do dalších, jihovýchodních zemí přeneseného až Metodějovými žáky. Toto privilegium oceňuje další dílo metodějské misie následovně: „Jako bez světla se nepotěší, oko patřící na všechno stvoření boží, nýbrž vše není ani krásné, ani viditelné, tak je to s každou duší bez knih, jež nezná zákona Božího zákona knižního a duchovního zákona zjevujícího ráj Boží. …Nahé jsou zajisté všechny národy bez knih.“

         Poslání obou bratří se po jejich příchodu /863/ prokázalo být nanejvýš obtížným. Je zajímavé, že vedle zmíněných základních předpokladů jim prospělo i to, že sebou přinesli i údajné ostatky sv. Klementa, římského biskupa, jež obdrželi při misii v zemi Chazarů při Černém moři, v oblasti Krymu), kam měl být císařem Trajanem poslán do vyhnanství z kraje 2. století. Tyto relikvie jim pomohly naklonit si římského biskupa Mikuláše I., když k němu byli povoláni pro podezření, že neuznávají římský primát.  (V době baroka byly pak darovány založenému královéhradeckému biskupství, kde v kapli sv. Klementa podnes jsou uchovávány a není bez zajímavosti, že románsky vyhlížející kaple ve Staré Boleslavi nese podnes Klementovo jméno). Po jejich příchodu do Říma již byl papežem Hadrian II., který uznal jejich pravověří. A navíc uznal slovanský jazyk za bohoslužebný vedle latiny, řečtiny a hebrejštiny (!). Metoděj byl pak vysvěcen za biskupa pro Moravu a Panonii, posléze za arcibiskupa. Zřejmě vyčerpaný Cyril zůstal v Římě v klášteře, kde i  14.2. 863 zemřel.

         Zatímco Metoděje při cestě nazpět na Velkou Moravu nepřátelští němečtí biskupové na 3 měsíce věznili a snad i mučili, až na zásah papeže Jana VIII. jej propustili zpět na Velkou Moravu, leč Panonii přenechal arcibiskupství solnohradskému. Později odvolal i svolení ke slovanské liturgii. Latinští kněží pak i nadále Metoděje obviňovali z „řeckého“ kacířství (v apoštolském vyznání víry tzv. Filioque, o působení Ducha svatého z Otce i Syna). V Nitře zatím byl jen kostelík pro nejspíše franské kupce, posléze však obdržel Metodějovi nepřátelského biskupa Wichinga. A kníže Pribina byl pohan, posléze vyhnaný za Dunaj; až jeho syn Kocel tam přijal křest. V  Čechách soustavné misie nebylo (údajný křest v Řezně se udál nejspíše pro odbojné české vladyky s čeledí). Na Moravu však kníže Svatopluk pozval českého knížete Bořivoje a pokřtil jej s třiceti průvodci (Poté i kněžnu Lidmilu), když předtím jej jako pohana nechtěli ani pozvat ke stolu. Nicméně ještě i Jan Amos Komenský ve svém díle Historie o težkých protivenstvích církve české podtrhne o století pozdější rozběh křesťanství v Čechách, s Metodějem spojený: Čechové, národ slovanský, v modlářství až do léta Kristova 894 pohříženi, bez pravého Boha a náboženství byli. Ale toho vlastně léta kníže jejich Bořivoj, hostem byv u Svatopluka, moravského krále, divným Božím řízením známosti Kristovy nabyl a ihned tam ve Velehradě s třiceti vývodami křest svatý přijav s radostí se domů vrátil… Budoucnost patřila již české státnosti, když Velká Morava byla rozvrácena pod náporem příchozích Maďarů.

Jan Kašper

Oslavy 1 150 let od příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu >>>

 

Související články:

Cyril (Konstantin) a Metoděj

Cyril a Metoděj

Západní a východní církev

Epizody z mládí Konstantina filozofa