Mistr Jan Hus

Jan_Hus_at_the_StakeMistr Jan Hus, nepřehlédnutelná osobnost českých dějin, se na počátku 15. století stal vůdčím myslitelem a představitelem reformního hnutí v Čechách. Působil jako vysokoškolský učitel, ale zejména jako kazatel v Betlémské kapli. Hájení myšlenek na opravu věcí týkajících se života církve i společnosti mu přinášelo četné nesnáze, Dostal se do sporu s církevní mocí, byl dán do klatby a pro interdikt musel opustit Prahu. Po příjezdu na koncil v Kostnici byl záhy zatčen, vsazen do vězení a nucen k odvolání jako „kacíř“, zbaven kněžského svěcení a předán „světskému rameni“ k provedení trestu smrti upálením. 6. 7. 1415.

Po celá staletí byla s jeho jménem spojena dvě zcela odlišná různorodá hodnocení i emoce. Na jedné straně byl v církvích české reformace ctěn jako Boží svědek, v demokratické občanské společnosti jako vzor pravdivého, odpovědného a statečného člověka. Na druhé straně v římskokatolické církvi byl pokládán za kacíře, jehož postoje tuto církev ohrožují a jehož památka musí být vymazána. Teprve při návštěvě papeže Jana Pavla II. v Praze byl dán podnět ke vzájemnému rozhovoru o významu M. Jana Husa. Roku 1993 se konalo Mezinárodní sympozium „Jan Hus mezi epochami, národy a konfesemi“ v Bayreuthu v Německu, v České republice byla zřízena Komise pro studium problematiky, spojené s osobností, životem a dílem mistra Jana Husa při České biskupské konferenci. Zavrcholením uvedených snah bylo sympozium o M. Janu Husovi v Římě roku 1999.

Při této příležitosti byl M.Jan Hus nazván jedním z reformátorů církve; při tomto aktu ovšem nešlo a ani nemohlo jít o Husovu rehabilitaci, ale o „uzdravení paměti“. Poctivě byla obecně vzata na vědomí specifičnost Husovy pře, jak ji velmi výstižně vyjádřil jeden z účastníků jednání v Římě, Jiří Kejř: „Hus vychází z centrální kategorie Božího zákona jako nejvyšší a všechen právní život předurčující normy… Právněteologická a morální rovina, na které stál Hus, není slučitelná s rovinou právní, na které stáli jeho soudcové… Mezi Husem a jeho soudci zela nepřekročitelná propast.“  (Jiří Kejř: Husův proces, Praha 2000, s. 211-212).

Úplné shody názoru na osobnost mistra Jana Husa a její význam nebude dosaženo patrně nikdy. Společně pro všechny lidi dobré vůle však může znít jako jeho odkaz: „Věrný křesťane, hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti, neb pravda tě vysvobodí od hřícha, od ďábla, od smrti duše, a konečně od smrti věčné, jež jest odloučení věčné od milosti Boží.“ (Frant. Žilka: Vybrané Spisy Mistra Jana Husi díl druhý, Jilemnice, /1901/, s.15)  „Také prosím, abyste se milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli.“   (List mistra Jana Husa přátelům v Čechách 10. 6. 1415)

Eva Melmuková