Podněty Husova životního zápasu pro současnou českou a evropskou veřejnost

husMistr Jan Hus je ve vnějších projevech ještě poznamenán způsobem myšlení odcházejícího středověku. Současně však obsahově sahá až k jádru podstatné orientace lidství, podnětnému nejen pro tehdy zvolna přicházející novověk, ale i pro třetí tisíciletí.

Základem Husova životního zápasu je vztah k pravdě. Tuto pravdu chápe ve smyslu biblického textu: „Já jsem ta cesta, pravda i život“ (J 14,6) vztahujícímu se k osobě Ježíše Krista. Není to pouhá tzv. pravda smyslového nebo rozumového poznání, ale pravdivost životního způsobu Ježíše Krista jako ztělesnění moci obětovné lásky. Jen v této souvislosti hledá M. Jan Hus smysl a naplnění lidského života.

Své posluchače i čtenáře vyzývá proto k podivuhodné a přece prosté cestě. Slovně je tato výzva poměrně obecně známa a mnohdy i citována. Málokdy však dojde i k zamyšlení nad postupem naznačené cesty, ač právě to by mohlo být řadou podnětů pro současnou českou i evropskou společnost.

Pravdu je třeba především hledat, nepřijímat pasivně tzv. hotové pravdy, ale zápasit o lepší a podstatnější poznání. Není to snadné a většinou ani výhodné – být ukryt v davu je pohodlnější a člověk nenarazí. Hus se toho odvážil a strhl k tomu i další.

Pravdu je třeba i slyšet, to znamená sdílet se o její poznání s dalšími ve vzájemném respektu a zejména v respektu vůči ní samé.

 Učit se pravdě je každodenní tvrdá práce, protože se člověk má znovu a znovu v různě se měnících situacích dle poznané pravdy prakticky rozhodovat.

To samozřejmě není dobře možné, pokud by mu na pravdě nezáleželo. Milovat ji je předpokladem zdárného výsledku. Lidé lhostejní k podstatným věcem nemají šanci uspět.

Za poznanou pravdu se člověk nemůže stydět, nemůže mít snahu ji zapírat. Poctivý a jasný postoj, poctivé a jasné svědectví, přiznání se k pravdě, to vyjadřuje výzva „prav pravdu“.

Držet pravdu je ještě náročnější. Nastávají často v životě situace, kdy je člověk konfrontován s nepříznivými okolnostmi, s ohrožením existenčním a dokonce i existenciálním. Neustoupit z cesty poznané pravdy je zkouškou pravosti celého procesu.

Vrcholem je závěrečné „braň pravdu až do smrti“. M. Jan Hus to svým životním příkladem prokázal. Prošel mnohými zkouškami, pokušeními, zklamanými nadějemi, selháním přátel, nenávistným posměchem. Nepřekonal to jako zázračný superman, ale probojoval jako pokorný poutník na cestě poznání podstatné pravdy lidského života. I proto jeho památku nebylo možné nikdy vymazat z české i evropské historie, a tak je podnětnou výzvou i dnes.

Eva Melmuková