2017 – Komenského Všenáprava (PANORTHOSIA)

355 let od prvního vytištění Všeobecné porady o nápravě věcí lidských

KomenskýJe šestá část sedmidílné Všeobecné porady o nápravě věcí lidských. První dva svazky dokončil Komenský 1662 a vytiskl. Ostatní svazky byly připraveny v rukopisech, něco jen v náčrtech a osnovách. Dokončení a vydání svého velikého poradního díla podle připraveného plánu uložil Komenský před smrtí pod nejpřísnějšími závazky svému synu Danielovi a dalšímu českému spolupracovníku Kristiánu Nigrinovi. Trvalo řadu let, než uspořádali dílo k tisku. Ale vytiskly se jen ukázky. Rukopisy se dostaly do Halle nad Sálou, kde zapadly na půdě sirotčince. Jeho zázrakem je v roce 1934 objevil ruský profesor Dimitrij Cyževský. Celé dílo bylo pak vytištěno v Praze teprve v roce 1966 (Pansophia, Pampaedia, Panglottia, Panorthosia, Panathusia). Nicméně Všenápravu vydal už v roce 1950 Orbis v překladu prof. Jos. Hendricha.

Všenáprava podává návod k nápravě „veřejného stavu vzdělání, náboženství a občanského zřízení čili jak vyvrátit rychle a od základu veliký Babylon našich zmatků a jak ukázat národům světa Boží Sion v jeho vznešeném světle“ – praví plný titul knihy. Měla navazovat na předchozí části „Všeobecné porady“.

Protože už jsme před koncem světa, máme nepochybnou naději na nápravu. Bude dílem Kristových, ale je třeba lidské spolupráce. Začátek této nápravy se musí stát mezi křesťany.

Po této první části přichází Komenský k praktickým věcem celého plánu. Nejdříve je třeba odstranit příčiny poruch – bezbožnost, nelidskost, lehkovážnost a násilí. Vlastní náprava bude spočívat v tom, že se zavede nová všeobecná filosofie (souhrn veškeré moudrosti), nová všeobecná politika, která bude lidstvo usměrňovat k dokonalému stavu, a nové všeobecné náboženství. K tomu se ještě zavede všeobecný jazyk, jemuž Komenský přikládá velikou váhu.

Tento úkol bude mít na starosti sbor světla (vzdělanci), mírový soud (politikové) a světové konsistoře (teologové). Reformace bude probíhat na několika rovinách: každého jednotlivce, v rodinách, ve školách, v církvích i ve státní správě. Zárukou této reformace bude světový sněm (ekumenický koncil).

V předposlední kapitole pak Komenský vykresluje obraz nového, lepšího světa a v poslední kapitole končí celé své dílo hymnem k Trojsvatému.

Základní jednotkou všenápravy je RODINA. Nepodaří-li se náprava v rodině, pak je všecko ostatní úsilí zbytečné. Tomu ještě předchází sebenáprava. Komenský praví: měj vždy na mysli Boha, buď jist, že tě vidí. Svou sebenápravu si usnadníš nejvíce, budeš-li pamětliv, že tvá vlast je nahoře, zde že jsi jen cizincem a hostem, a nebudeš-li se upínat k žádným zbytečnostem.

Rodina má být „malou církvičkou v domě“. Ale Komenský si nedělá iluze a ví, že „přemnohé rodiny nejsou nic než chlívky prasečí a stáje dobytčí, kde ses nestarají o nic než o krmení břicha.“ A přece i zde je možno začít s nápravou… Rodiny mají být především spoutány poutem řádu. Komenský myslí na jakýsi psaný domácí řád, jaký on sám napsal pro svou rodinu. Ráno se má vyvěsit tabulka s úkoly a večer se má zjišťovat, zda se splnily. V každém domě má být jednoduchost, prostota a pořádek.

Náprava se má dít i v církvi. Pro Komenského je CÍRKEV nemyslitelná bez řádu. Církev má být jako seřazený šik a ne jako stádo vepřů nespořádaně se rozbíhajících. Má rozdělit své údy na tři třídy: začínající, pokračující a dokonalé. Svou práci má církev konat podle stupně pokročilosti jednotlivých tříd. I kázání má být trojí, pro každý stupeň zvlášť. Při odpoledních nešporách má být rozhovor o kázání. To vyžaduje, aby každý, kdo umí psát, si kázání zapisoval. Po kázání se má zkoušet, zda každý všemu rozuměl. „Je třeba, aby každý posluchač měl bibli a přinášel ji s sebou do sboru a tam v ní listoval.“

Místo kázání se také může číst Písmo svaté, za hodinu 3-5 kapitol se stručnými vysvětlivkami a aplikacemi. Má se hodně zpívat, především žalmy, vesele, předně ústy, ale mohou se také přidat nástroje.

Náprava veřejného života má začínat od ŠKOL. Naděje v lepší časy se soustřeďuje jen a jedině na správnou výchovu mládeže a tím na řádné zřízení škol. Cílem školy je připravovat rostoucí nový lid pro církev a stát. Školy mají být dílnami zbožnosti. V každé škole se má učit hudbě a mají se zpívat žalmy.

Náprava SVĚTSKÉ SPRÁVY. Nejvyšším zákonem kterékoli republiky má být blaho lidu. Soudy musí hájit právo a spravedlnost. Ze státní správy se musí odstranit bezbožníci, pochlebovači a udavači. Každý vladař (i každý člověk) by měl mít svého kazatele, právního znalce, filosofa a lékaře (správce života a zdraví).

ÚŘADY se mají starat o veřejné stavby, jako jsou chrámy, nemocnice, sirotčince, starobince, školy, věznice (ne popravovat, ale napravovat), o hodiny, o veřejné cesty (silniční sloupy s nápisy, ukazatelé směru s přesnými vzdálenostmi), o mosty, přívozy, hospody při cestách, aby byly u cest stromy, o veřejnou bezpečnost.

Mladí lidé mají cestovat. Stát má vyzývat lidi, aby se neváleli doma, když svět je jim otevřen. Po návratu domů mají prospívat obci. V každé republice (či velikém městě) by se měla zřídit zoologická a botanická zahrada (zahrada utěšené podívané).

Je třeba se smířit s jednoduchostí ve všem, zejména ve stravě, v odívání a titulech. Komenský doporučuje vrátit se k antické formě: Aristoteles Filipovi. Chudší lidé mají dostávat podporu na stravu. Oblékat se tak, aby to slušelo věku, stavu a postavení.

Komenský nezapomíná ani na hry, na radosti a zábavy. Divadelní představení mají být především na náměty z dějin. Čas od času se mají konat olympijské hry.

SVĚTOVÝ SNĚM se má svolat, aby se všichni poradili, jak už konečně plně zabezpečit a šířit spásu celého lidského pokolení. Sněm vyhlásí milostivé léto, svobodu. Svolají jej králové a republiky křesťanského světa, nejlépe do Benátek. Svolají jej co nejdříve, protože už dobíhá šesté tisíciletí světa, koncil má zahájit veliké milostivé léto. Sněm zřídí stálý orgán, nápravný sbor, jenž by mohl sídlit v Londýně a mít své zástupce na celém světě. Předsedové se mohou střídat podle národů. Hlasy se mají sbírat bez nátlaku, jen jednomyslné usnesení je právoplatné.

„Všenáprava“, která se nám před lety dostala skoro zázračně do rukou, má co říci i nám dnes, i našim státníkům a politikům. Především volá církev k odpovědnosti za svět.

 

Miroslav Frydrych

(autor je evangelický farář ve výslužbě)