Letošní významné výročí mučednické smrti církevního reformátora Jana Husa skončilo. Husovu oběť i odkaz uctily v ekumenickém duchu společně s Českobratrskou církví evangelickou církve všech křesťanských denominací a odvedly úctyhodný kus práce. Osoba, dílo a odkaz betlémského kazatele byly představeny na celé řadě přednášek, na koncertech, výstavách, konferencích i recitátorských večerech. O Husovi a jeho životě byl natočen třídílný film, šestidílný dokumentární cyklus Druhý život mistra Jana Husa, dokument Mistr a kazatel a vzniklo také střihové video z dvoudenního festivalu k poctě Jana Husa. Jedním z vrcholů oslav byla ekumenická bohoslužba smíření s Bohem a mezi křesťany s prosbou o odpuštění, symbolicky v pražském chrámu Panny Marie před Týnem, kdysi utrakvistickém kostele. Široké veřejnosti byly určeny Husovské slavnosti 5. a 6. června 2015, završené rovněž ekumenickou bohoslužbou. Celý příspěvek →

Tisknout

Studie má přispět ke znalosti Husovy práce s biblickými autoritami, zejména argumentační výbavy jeho teorie poslušnosti, ale též jeho stylistických nástrojů (metafora, antonomasie, symbol. Konference Jan Hus – Dílo, kontexty, interpretace.

Farizeové a zákoníci jsou v teologických textech doby před zrodem historické kritiky a moderní exegeze vnímáni jednoznačně negativně. V morálních výkladech slouží jako symbol pokrytectví a nevěrnosti, příběhy, v nichž je evangelisté uvádějí, bývají alegoriemi situací života církve nebo osobních příběhů věřícího. Tak je tomu i u Jana Husa, a, jak uvidíme, vedle této funkce negativního morálního symbolu mají u něj farizeové a zákoníci také funkci metafory (přirovnání) či antonomasie (zástupného označení); jako zákoníci a farizeové vystupují v příslušných textech protivníci Husových reformních snah z pražského kléru i z univerzitního okruhu v nejrůznějších reálných dějových souvislostech. Mezi funkcí symbolu na straně jedné a metaforického přirovnání na straně druhé přitom můžeme rozlišit jen velmi přibližně: nejspíše je tomu tak, že se zde funkce symbolu rodí z metaforických kontextů – metafora se prosadí do té míry, že dojde k její lexikalizaci, a takto pojatý výraz pak nabude symbolické funkce.   Tyto symboly a metafory najdeme u Husa častěji než jen v textech, na které poukážu, zde mohu předložit pouze výběr; domnívám se, že je dostatečně reprezentativní a výmluvný, a to již tím, že tyto texty pocházejí z Husova vrcholného období (od roku 1411), a také svou žánrovou pestrostí: v mém vzorku jsou zastoupena kázání, polemické spisy, obrany, a zásadní Husův teologický spis, traktát De ecclesia. Stranou jsem zatím ponechala korespondenci – v Husových listech tento motiv najdeme častěji, ovšem zvláštní a mimořádně vydatnou kapitolou by bylo užití těchto obrazů v Husově odvolání od soudu papežova k soudu Kristovu. Celý příspěvek →

Tisknout