Ve dnech mobilizací a vyhlašování první světové války se sešli v Kostnici zástupci 22 protestantských církví z Evropy a USA k „Mezinárodní konferenci církví za mír a přátelství“. Tato událost upadla brzy v zapomenutí přes její veliký význam.

Přípravy na ni trvaly dlouho. V návaznosti na druhou mírovou konferenci v Haagu 1907  anglický kvaker a poslanec parlamentu J.Allan Baker a jeho německý přítel Eduard de Neufville z Frankfurtu/M. přemýšleli o možnosti získat křesťanské církve ve Velké Británii a v Německu, aby pomohly nastolit přátelské vztahy. Roku 1908 přijela veliká delegace britských církví (133 osob) do Německa a 1909 obdobná německá delegace (110 osob) navštívila Velkou Británii a Irsko. V roce 1910 byl založen stálý výbor církví, který měl prohlubovat tyto přátelské vztahy. Celý příspěvek →

Tisknout

„Milý Kubo, nekvap tím! Když se, dá-li Bůh, vrátím, chciť věrně pomoci toho.“ – Tato Husova okřídlená věta patří po pravidle k tomu málu, co si generace studentů pražské evangelické fakulty vybaví vedle přijímání pod obojí, řekne-li se jméno Jakoubka ze Stříbra. Na první pohled je to málo, po delší úvaze však shledáme, že je tím řečeno mnohé, resp. řečeno to podstatné.

Nejen studenti a následně faráři totiž mají tendenci život a dílo mistra Jakoubka ze Stříbra zjednodušovat, ale samo historické bádání se v pracích autorů dobře poučených uchyluje k definičním zkratkám, jako Husův spolubojovník v evangeliu, obnovitel kalicha, druhý zakladatel husitství či první husitský teolog. Obojí na jedné straně vystihuje význam, který je Jakoubkovi právem přičítán, je-li zapotřebí složité zjednodušit. Obojí vyjadřuje ošidnost, kterou taková zkratka následně vytváří v širším povědomí. Jakoubka skutečně nelze obsáhnout jedinou větou a také fakt, že se jím a jeho dílem více než sto let intenzivně zabývají badatelé a čtenáři napříč konfesemi i bez konfese, je dokladem řečeného jeho významu a odpovídá také rozsahu díla, které nám přes nepřízně osudu zanechal a z něhož dodnes známe jen fragmenty. Celý příspěvek →

Tisknout