O dobrých skutcích

Martin_Luther.jpgVýňatek z knihy augustiniánského mnicha Martina Luthera „O dobrých skutcích“ z roku 1520. Autor si za rámec svého lutherovsky nesmlouvavého výkladu zvolil Desatero.

Nebudeš míti bohů jiných. Poněvadž já jediný jsem Bůh, máš spoléhat se jen na mne a na nikoho a na nic jiného. Boha máš teprve, když mu celým srdcem důvěřuješ a když od něho očekáváš vše dobré, ať ve svém díle, ať ve svém trpení, v životě či v umírání, ve dnech radosti jako ve dnech zármutku. Celý příspěvek

O dobrých skutcích

martin-lutherAugustiniánský mnich Martin Luther, později zvaný „saský Hus“ a nebo „český kacíř“ překvapil tím, že si za rámec svého výkladu v knížce „O dobrých skutcích“ z roku 1520 zvolil Desatero. Proto, „aby ukázal, jak vyznavač v síle darované důvěry spontánně dělá dobré přímo v běhu všedního života, nejen v krizových situacích“.

Co Luthera k sepsání vedlo? „Dolehla na nás otázka největší, otázka dobrých skutků, při jejímž řešení se užívá neskonale více lsti a uplatňuje se více podvodů než kdekoliv jinde, takže prostý člověk v té věci až příliš snadno podléhá svodům. Proto nám také Kristus, náš Pán, přikázal, abychom pilně pozor měli na roucha beránčí, pod nimiž se skrývají vlci.“

Co je smyslem této knížky, je zřejmé z úvodu Amedeo Molnára: Dobrý skutek je totiž podle Luthera „jen to, co člověk dělá na základě přívratu k Boží iniciativě, i kdyby se zdálo, že vlastně jen chodí, stojí, jí, pije, spí nebo zvedá stéblo slámy“.

„Kdo naopak není takto s Bohem zajedno, ten se plahočí a stará, jak by Bohu učinil zadost a mnohými skutky si ho naklonil. Běhá k svatému Jakubu do Compostelly, do Říma, běhá sem, běhá tam, postí se hned ten, hned onen den, zpovídá se tu, zpovídá se tam, radí se hned s tím, hned s oním, klidu však nedochází a vše to podniká se stýskáním, zoufale a nerad.“

Ze spisu Martina Luthera „O dobrých skutcích“ vybrala Jana Plíšková