Kolik věcí je ti potřebí znát, 2. otázka

Olevian Uni Bibliothek Göttingen __Heidelberský katechismus – otázka 2

Kolik věcí je ti potřebí znát, abys takto potěšen mohl blahoslaveně žít i zemřít?

V první otázce byla řeč o potěšení, jediném potěšení v životě i umírání. V odpovědi jsme se dověděli, že to potěšení spočívá v důvěrném spolehnutí, že nejsem sám svůj, nýbrž patřím svému věrnému Spasiteli.

Nyní však katechismus ještě něco přidává, jakoby ta odpověď sama nestačila. Ještě něčeho je zapotřebí, abych mohl potěšen blahoslaveně žít i zemřít. Je potřeba znát ještě něco. Je celkem pochopitelné, že katechismus vede ke znalosti, znalostem – proto byl vytvořen. Ale otázka je, proč ke svému potěšení, štěstí, důvěře a spolehnutí musím ještě mít nějaké znalosti. Je znalost katechismu podmínkou, abych byl potěšen? Nestačilo by prostě věřit, že někomu patřím, a vím, kdo to je? Vždyť minulý článek jsme končili ujištěním, že nejde o to, abych zvládl řádnou nauku, nýbrž půjde o mé potěšení, že nepatřím sám sobě. Musím opravdu něco znát, abych mohl blaženě žít? Vyžaduje se ode mne „informovaný souhlas“ s vlastníkem mého života? A co je obsahem tohoto souhlasu? Prý tři věci. Které to jsou, k tomu se vrátíme v příštím zamyšlení.

Kritika reformačního křesťanství směřuje k tomu, že je zaměřeno příliš intelektuálně, příliš bazíruje na správném pochopení, na správných znalostech. Kde katolický křesťan při mši prožívá tajemství spásy, je evangelický křesťan vystaven tlaku, aby všemu rozuměl, zmocnil se bohoslužebného dění aktivitou mozku, a ne už citu. Reformační církve v důsledku toho prý přitahují jen ty typy lidí, kteří jsou takto vybaveni, a jiné samozřejmě zase odrazuje. Je to kritika oprávněná? A není Heidelberský katechismus svou druhou otázkou – „co je ti potřebí znát“ prvním dokladem této slabiny?

Pohleďme na okamžik stranou: Jan Karafiát byl velkým zastáncem Heidelberského katechismu a zdůrazňoval jeho přednosti před katechismy jinými, které v 19. století usilovaly o přízeň tehdejších reformovaných sborů. Sám však napsal jakýsi stručný výtah Heidelberského; zredukoval jeho 129 otázek na pouhých 43. Tento jeho //Reformovaný katechismus// došel velké obliby a dočkal se mnoha vydání. Karafiát však původní text katechismu místy i změnil; mírně, avšak dalekosáhle.

Tato změna se týkala hned otázky 2. Místo formulace Co je ti potřebí znát zvolil jinou: Jakpaks došel tohoto svého jedinkého potěšení? Slovem došel naznačuje, že k tomu vedla nějaká cesta, že jde o příběh, v němž posléze dospívám k jedinkému potěšení. A odpověď: Došel jsem tak, že mi Duch svatý ukázal a ještě ukazuje… a zde pak následují tři kusy, jež Heidelberský pokládá za nutné znát. Nejde o poznání samo o sobě, nýbrž o životní cestu pod vedením Ducha svatého, který bude nadále provázet katechumena i celý katechetický proces. Ukázal a ještě ukazuje…

Pavel Filipi