Ostré hrany

Zřejmě nejostřejší vyjádření obsahuje Heidelberský katechismus u otázky 80. Tato otázka nebyla v původním vydání vůbec obsažena, jako jediná byla doplněna teprve později – a to na přímý zásah panovníka Fridricha III. V oddíle o večeři Páně reaguje na urputné spory, vedené během reformace s římskými katolíky ohledně pojetí večeře Páně. Bohoslužba jiné křesťanské skupiny je zde příkře označena jako zlořečené či prokleté modlářství.

80. Čím se liší svatá večeře Páně od papežské mše?

            Svatá večeře Páně se takto liší od papežské mše: Svatá večeře Páně jest nám svědectvím o tom, že máme dokonalé odpuštění všech svých hříchů jedinou obětí Krista Ježíše, kterou sám jednou dokonale přinesl na kříži a že Duchem svatým jsme jedno tělo s Kristem, který je nyní svým pravým tělem na pravici Otcově v nebi a tam chce býti ctěn.

            Mše však učí, že utrpením Kristovým nemají odpuštění hříchů ani živí, ani mrtví, leč by Kristus ještě denně byl kněžími při mši obětován a že Kristus je tělesně pod způsobami chleba a vína, a proto v nich má býti ctěn. Mše tudíž v podstatě není nic jiného než zapření jediné oběti a utrpení Ježíše Krista a zlořečené modlářství.                        (překlad J.B.Jeschke)

            Takové vyjádření rozhodně nepřispělo ke smíru mezi katolíky a protestanty. Po staletí se právě odsud odvíjely mnohé polemiky. (Cenzura v komunistickém Rumunsku dokonce kvůli obavám z náboženských třenic zde zakázala v katechismech tisknout poslední větu odpovědi.) Jak se postupně rozvíjely ekumenické vztahy, uvědomili si samotní reformovaní křesťané, že šíře katolického pohledu zde není vykreslena správně. Vedení „Reformovaného svazu v Německu“ od 70. let 20. století s touto otázkou pracovalo a v roce 1994 k ní přijalo následující poznámku. (Opět jediná dodatečná poznámka v Heidelberském katechismu.)

Tento odsudek byl formulován před téměř 450 lety; v této podobě jej obsahově ani jazykově nelze zastávat. Polemika proti opakování jednorázové Kristovy oběti na kříži a proti uctívání živlů (chleba a vína) neodpovídá porozumění, jakého mohlo být doposud dosaženo v ekumenickém dialogu. Stávající rozdíl v učení spočívá v tom, že eucharistie je v římskokatolické církvi chápána jako „oběť, v evangelické bohoslužbě je večeře Páně chápána jako „hostina“. Tento rozdíl by však neměl působit roztržku mezi církvemi.

Jiří Tengler