Dvanáctá neděle po sv. Trojici

Postila, s. 272-277

Marek 7, 31-37

hus_postilaHle, vidíš pilnost milostivého Spasitele, že chodil pěšky po krajinách káže. A když v  krajině Dekapolis byl, dí evangelium, „přivedli jemu hluchého i němého, a prosili, aby naň vložil ruku.“ Chytrý ďábel odňal člověku dva smysly k spasení nejpotřebnější: sluch, aby slova Božího neslyšel; řeč, aby rady k spasení od bližního nebral, aniž jinému radil, aby se nemodlil, aniž s Bohem rozmlouval. Hluchost a němota se velice rozšířila, takže jsou velmi mnozí, kteří Boha neposlouchají. Hle, posílal Bůh proroky, poslal i Syna svého; Syn poslal posly své, apoštoly; avšak jsme tak hluši, že zřídka se člověk nalezne, jenž Boží přikázání skutkem drží. Ó, kterak jest hluchý, kdož neslyší, že Ježíš, křiče velikým hlasem, na kříži za něho duši pustil ! Kterak jest hluchý, že jemu v uchu nezní: Vstaňte, pojďte k soudu !

Že každý od narození hluchý jest němý, tak po hluchosti vleče se němota. Každý člověk, když smrtelně hřeší, ihned se z ďábla v hříchu narodí, protož tak dlouho bude němý, jak dlouho bud hluchý; a že hluch jest dotud, dokud jest v hříchu smrtelném, protož dotud jest i něm. A v této rotě jsou všichni ti, kteří neučí lidi Božího zákona, majíce učiti. I dí svatý Řehoř: Poslav Pán kazatele, dí: Žeň jest mnohá, ale dělníci nemnozí. Toho bez těžké žalosti mluviti nemůžeme. Hle kněžími jest svět naplněn, a přece ve žni řídký velmi nalézá se dělník; neboť úřad kněžský přijímáme, ale skutku úřadu neplníme. Bratři moji! Proste Pána žně, ať pošle dělníky na svou žeň. Vy za nás proste, ať hodné věci praviti můžeme, ať před spravedlivým soudcem nás naše mlčení neodsoudí. A kdo může ty hluchoněmé uzdraviti ? Jen Ježíš, o němž dí evangelium, že „přivedli hluchého i němého, a prosili, aby naň vložil ruku.“

Prsty v uši vpustiti jest: skrze dary Ducha svatého mysl hluchého k slyšení otevříti. Slina nám jest z úst Vykupitele vzatá moudrost, která, když se jazyka našeho dotkne, hned se ke kázání slov otevře. To sv. Řehoř. A Ježíš, „vzezřev v nebe, vzdechl. A řekl: Effeta ! tj.: otevři se !“ A že přikázal jako Bůh mocný, „hned otevřely se uši jeho. A rozvázán jest svazek jazyka jeho.“ K tomu dobře přidáno jest „a mluvil správně“. A tu věz, že svazek jazyka, aby nemluvil správně, jest každý smrtelný hřích; neboť když v něm jest člověk, tehdy nic nemluví správně. Jest také svazek jazyka bázeň, pro niž se mnozí neodvažují pravdy vyznati; kněží se neodvažují kázati a laikové a ženy neodvažují se zpovídati. Kněží se neodvažují, aby obročí nepozbyli, v žaláři neposeděli, pohaněni nebyli, aneb umořeni; a světští se neodvažují pro stud z velikých hříchů se zpovídati, aneb pro veliké pokání, a také, jakož jsem od mnohých slyšel, protože jejich zpověď kněží vynášejí. Dejž milostivý Spasitel, aby ty všechny svazky jazyka byly rozvázány.

Dále dí evangelium: „A přikázal jim, aby nižádnému nepravili.“ Ale „čím více jim přikazoval, tím více kázali neb říkali.“ A že tito lidé pravdu o Kristovi kázali, protož jim toho Kristus nepohaněl. I já doufám, že mi toho nepohaní, že káži proti prelátskému přikázání; neboť vím, že Kristovo jest lepší přikázání, jímž mne zavázal, abych kázal, dav mi dar umění i řeč, a žádost k tomu, a zvláště, jak doufám jeho milosti, že mne v kněžství přijal.