Evangelium druhé neděle adventní

Postilla, s. 15-20

Lukáš 21, 25-31

hus_postilaOnde řečeno jest, že přišel král tichý a chudý na oslíku; ale dnes dí evangelium, že uzříme syna člověka ‚jdoucího v oblace s mocí velikou a slávou‘. A tak paměť prvého navštívení hodí se ku povzbuzení naděje, a paměť druhého k zachování bázně, neboť i naději i bázeň mají míti křesťané. I dí Spasitel: „Budou znamení na slunci, a na měsíci a na hvězdách.“ „Slunce se zatmí, měsíc nedá světla svého, a hvězdy s nebe budou padati.“ Může rozuměno býti, že slunce Kristus zatmí se před soudným dnem, takže lidé nebudou viděti věrou živou toho slunce; a měsíc, jenž znamená církev křesťanskou, ten nebude svítiti světlem pravým, ani skutky dobrými; a hvězdy, tj. lidé, odpadnou od nebeských věcí pro hrůzu a chytrost Antikristovu.

A to prorokoval Kristus, řka učedníkům: „Vizte, ať nižádný vás nesvede, neboť mnozí přijdou ve jménu mém, řkouce: ‚Já jsem Kristus !‘, a mnohé svedou. A to se nyní velmi plní, neboť již Kristova pravda i Kristus málo v lidech svítí; lidé už nechtí, abychom evangelium kázali; a kohož chytí, an Kristovu pravdu vyznává, toho proklínají, vypovídají, žalářují i usmrcují. A to vše pochází od Antikristových poslů, falešných kazatelů, kteří dávají za peníze hříchů odpuštění pravíce, že papež jest zemský bůh, jenž má moc dávati, komu chce, ale nepraví lidu, že Kristus dí: „Nebudete-li se hříchů káti, všichni zahynete !“ Do Říma není proč se postaviti, neboť tu jest vrchol vší Antikristovy zlosti: pýchy, lakomství, smilstva, pokrytství i svatokupectví. A lidé schnou, jedni bojíce se pravdu proti tomu vyznati; druzí nevědouce, čeho se mají držeti; třetí mající velkou tesknost, že jiní tak bloudí; a čtvrtí trpíce hanění, kaceřování i vraždění. A tu s chytrostí Antikrist svou zlobu vede proti svobodě a chvále Pána našeho Jezu Krista. A zdá se mi, že ta chytrost jest nejhorší; neboť ani hanění, ani mučení, ani umoření nemůže zastaviti pravdy kázání věrného Kristova kazatele, jenž Boha miluje; ale vymyšlené zastavení služby Boží jest veliký útisk, ne tomu, jenž by rád kázal, ale lidu, jenž by rád slyšel.

A jistě běh nynějšího času dává věrným smysl toho svatého evangelia o znameních soudného dne, aby slova svého Spasitele vážili a pilně se připravili proti chytrosti Antikristově. A ihned dává Kristus utěšení svým, řka: „A když se ty věci počnou, … pozdvihněte hlav svých, neboť se blíží vykoupení vaše.“ Protož řádně máme živi býti; neboť přijde ten, jenž nižádného zatracence neuslyší, všechny zlosti každého člověka všem andělům, lidem i ďáblům oznámí a věčným ohněm všechny zatracence spálí.

O nejmilejší, pamatujme pilně na Kristův první příchod, že vtělil se, přišel na svět, v práci pro naše spasení. Buďme vděčni, ať nás nyní duchovně svou milostí navštíví, a v smrti ať nás nalezne hotovy. Dí sv. Řehoř: „Na ten den, bratří nejmilejší, vší myslí pamatujte, život napravte, zvyky proměňte, zlá pokušení přemáhejte, hříchů spáchaných pláčem mstěte; neboť příchod věčného soudce tím bezpečnější uzříte, čím více nyní se připravujete, ukrutností jeho se bojíce.“ Ty všechny věci račiž způsobiti milosrdný Spasitel, Bůh a člověk pravý, požehnaný na věky, Ježíš Kristus.