Šestá neděle po Kristovu narození

Postilla, s. 53-55

Matouš 11, 25-30

hus_postilaSpasitel náš milostivý, díky vzdav Bohu otci, volá k sobě všecky, kteříž milují neb usilují z milosti o své spasení. Pro trojí věc chválí Kristus Boha Otce: proto, že jest jeho věčný otec; druhé proto, že jest pán všeho světa; a třetí proto, že nebeskou moudrost skryl před chytrými, jakož byli kněží, mistři a zákonníci; a přede všemi, kteří opustivše přikázání Boží, tichost a pokoru Spasitele, přilnuli k nehodným ziskům a obyčejům tohoto světa; a také chválí ho proto, že zjevil moudrost nebeskou maličkým, tj. pokorným, jakož byli jeho učedníci. A tak skrýti a zjeviti moudrost Boží jsou skutkové spravedlnosti Boží.

A tu dále netřeba se tázati po příčinách Boží spravedlnosti. Otazujícímu se, proč Bůh chudé vyvolil si apoštoly, rychlá odpověď jest: že se jemu tak líbilo. Kdyby to nebylo spravedlivé, tehdy by se to Otci Bohu nelíbilo. Hle, největší mudrc dí: „Chválím Tě, Otče, pane nebe i země, žes skryl ty věci,“ tj. tajemství o svém příchodu, a ty věci, jež vedou ke spasení. Ty věci jsou skryty před chytrými pohany, před židy a před kacíři. Toho nepoznal mudřec Averrois, jenž pravil, že blázní křesťané, v Božství trojice věříce; toho nepoznal Arius kacíř, maje za to, že Kristus není pravý syn Boží; aniž toho poznal Manicheus kacíř, řka, že jsou dva počátky, a tak dva bohové. Hle, ty chytráky poráží Kristus, řka „otče“ – to proti Ariovi, „pane“, a tak stvořiteli nebe i země i všech věcí – to proti Manicheovi; a „všechny věci dány jsou mi od otce mého“ – proti Averroisovi.

A že mnozí pracují, aby tyto věci i jiné o Pánu Bohu v lásce poznali, zve je milostivý Spasitel, řka, „ Pojďte ke mně,“, k bratru svému podle člověčenství; „ke mně“, svému otci a stvořiteli podle božství; „ke mně“, svému lékaři těla i duše; „ke mně, obránci svému od ďábelství; „všichni, kteří pracujete“ v životě duchovním i pracovitém, „a obtíženi jste“ řády starého zákona, a „já opravím vás“, odejmu ta obtížení a dám lehká a k spasení prospěšná ustanovení; neb“ já nakrmím vás“ chlebem slova svého, chlebem těla mého, a chlebem božství věčného, aniž vás obtížím. Protož „vezměte jho mé na sebe“, tj. zákon můj nový místo starého, a „učte se ode mne“ a přijměte skutkem, „žeť jsem tichý“ ve zvycích a milosrdný v pomstě, „a pokorný srdcem, nežádaje nezřízeného povýšení a trpě mile protivenství. A „naleznete odpočinutí duším svým“, neboť jsem počátek, prostředek i konec, v němž všechny duše žádají odpočinutí. Nižádná věc, ani všechna stvoření nemohou duše ukojiti cele, jen samo Božství, jež jest nesmírná dobrota. Svatý Augustin dí. „Učinil jsi nás, pane, sobě podobny, a nepokojno jest srdce naše, dokud v tobě neodpočine.“

„Neboť jho mé sladké jest.“ Jho vložené na na vůli a rozum člověka jest laskavé milování Boha nade všechny věci a bližního jako sebe. K [toho jha] okoušení povzbuzuje David, řka: „Okuste a vizte, že sladký jest Pán.“„A břímě mé lehké,“ tj. zákon můj nový jest lehký, neboť kdož miluje srdečně, ten jej plní. A tak učedníci Kristovi, táhnouce vůz jeho, učíce lid zákonu a plníce zákon, lehce všecky útrapy snesli; neboť vozataje měli pokorného a tichého, jho sladké a břímě lehké. Toto jho a břímě nésti rač nám dopomoci milosrdný Spasitel, jenž jest s otcem požehnaný na věky.