JERONÝM A HUS – Vyznavači pravdy

Jeronym_Prazsky_cutM. Jeroným Pražský byl mladším kolegou a přítelem M.J.Husa, oba byli odsouzeni pro kacířství týmž kostnickým koncilem, oba upáleni na témž místě, Jeroným o necelý rok později. Hus byl vedle univerzitního učitelství také ordinovaným knězem církve a kazatelem, Jeroným byl pouze učitelem. Jejich přátelství bylo věrné, jejich osobní povahy byly však velmi odlišné. Zatímco Hus byl ustáleným učitelem a kazatelem, zřejmě až do svého pronásledování neopouštěl Prahu, Jeroným byl „posedlý cestováním“. (Viz příspěvek Miroslava Frydrycha Jeronym Pražský – Hieronymus Pragensis). Hus byl vlivný, avšak umírněný reformátor, nejitřil, nýbrž spíš uklidňoval spory, Jeroným byl vášnivý až provokativní diskutér i bouřlivák.

Literatura o Husovi je nejobsáhlejší o jeho „druhém životě“, tedy o vlivu, který v dalších staletích způsobil. Literatura o Jeronýmovi se bohatě týká jeho vlastního života i tvorby. Některá jeho data jsou nezjistitelná – jeho zřejmě několikaměsíční zahraniční cesty nejsou zaznamenány – avšak kdykoliv se objevil na některé z pěti evropských univerzit, obyčejně vzbudil nebývalý rozruch. (Studenti kterékoliv generace, kritičtí k dobovému pořádku, by se jistě rádi přidali k taškařicím, které někdy Jeroným s pražskými studenty uspořádal.) Byl odvážný myslitel, zřejmě také ohnivý řečník pohotový v několika jazycích. Všechny jeho texty nejsou dodnes vydány.

Současný uznávaný český historik, medievalista František Šmahel, napsal o Jeronýmovi dokonce dvě monografie. První (podtitul Život revolučního intelektuála), dobře čtivou, vydal v roce 1966. Druhá byla vydána v r. 2010, s podtitulem Zpráva o výzkumu. To je dílo obsáhlé, odborné (latinské citáty nejsou přeloženy), dopodrobna se rozepisuje o pramenech jednotlivých dat. Také dopodrobna vysvětluje filosofické spory, které na přelomu 14. a 15. století hýbaly evropskými univerzitami i církví, tehdy ještě jedinou. Také uvádí soupis více než padesáti dochovaných Jeronýmových textů – a vše s přáním, že „snad tato monografie pootevřela cestu“ k souběžnému vydání všech jeho dochovaných spisů i k tomu, aby se Jeroným dočkal nových interpretací a celkového zhodnocení.

Ještě dva citáty ze Šmahelových spisů:

„V českých duchovních dějinách byl tento nonkonformní intelektuál prvním filosofem v ryzím slova smyslu.“

Druhý citát je třeba uvést do souvislosti. Když se 26. května 1416 konal v kostnické katedrále proces s Jeronýmem, bylo prý nabito. Zúčastnil se i proslulý italský renesanční humanista Poggio Bracciolini, který asi o celém případu mnoho nevěděl. Ale pak zaznamenal:

„ Znám se k tomu, že jsem jakživ neviděl nikoho, jenž by při vedení pře, zvláště hrdelní, více se rovnal řečníkům věků klasických, kterým se tolik podivujeme. Ku podivu zajisté bylo, jakými slovy, jakou výmluvností, jakými důvody, jakým obličejem a hlasem i jakou srdnatostí nepřátelům svým odpovídal a konečně při svou zavřel. K víře nepodobné jest, jak moudré a chytré dával odpovědi, jak mocnými důvody se hájil. – Nikdy ničeho nepověděl, co by se na dobrého muže neslušelo. Jestliže tak skutečně smýšlel o víře, jak slovy vyznával, žádná hodná příčina netoliko smrti, ale ani nejmenšího provinění na něm nalezena býti nemohla.“

Dodejme, že také František Palacký tato hodnocení s úctou uváděl.

Blahoslav Hájek

(Autor je evangelický farář)