2014 – Karel starší ze Žerotína se narodil před 450 roky

Karel_starší_ze_ŽerotínaJeho otec Jan starší ze Žerotína pocházel z  rozvětveného rodu s kořeny sahajícími až do Husovy doby. Psával se „starší“, aby se odlišil od Jana ze Žerotína, zakladatele losinské větve. Po boku krále Jiřího z Poděbrad bojoval Jan z Žerotína, což nebyl otec, nýbrž předek Karla staršího z Žerotína, povýšený roku 1480 do panského stavu. Karel si velice zakládal na svých předcích a hrdě se k nim hlásil.

Rodový majetek měli Žerotínové na severní Moravě. Jméno si dali podle vesnice Žerotín poblíž Uničova a Šternberka. Jan posléze prodal svá severomoravská panství a koupil jiná, zejména Rosice a Náměšť. Po své matce získal v Čechách Brandýs nad Orlicí, kde se Karel 15.září 1564 narodil

Začal se psát „starší“ až od roku 1600, aby se odlišil od svého synovce. Otec mu poskytl všestranné vzdělání. Ostatně právě to byl veliký důraz Jednoty bratrské. Karel nejprve chodil do školy v Brně, pak v Ivančicích.. Studoval na univerzitách ve Štrasburku a v Basileji, v Itálii v Padově a v Sieně, ve švýcarské Ženevě, kde působil Kalvínův nástupce Theodor Beza, ve Francii v Orleansu a v nizozemském Leydenu. Kromě toho také pobyl nějakou dobu u dvora anglické královny Alžběty. Mluvil a psal latinsky, řecky, italsky, francouzsky a německy. Vrátil se domů jako vzdělaný muž. V Praze ho přijal císař Rudolf II. V roce 1591 bojoval v Normandii, aby pomohl francouzskému králi Jindřichovi IV.

V roce 1594 začíná Karel veřejnou činnost na Moravě jako člen zemského soudu. V témž roce bojoval v čele moravské jízdy v Uhrách proti Turkům, ale císařská vojska byla u Rábu poražena. V roce 1598 zemřel moravský hejtman Fridrich ze Žerotína. O rok později byl zvolen olomouckým biskupem František z Dietrichštejna. Jeho bratr Zikmund se stal zemským podkomořím a Ladislav Berka z Dubé nejvyšším komorníkem. Pro poslední dva byl Žerotín „nejkrutějším nepřítelem katolické víry.“

Rodinný život Žerotínův byl bolestně poznamenán úmrtím jeho tří manželek, zpravidla po porodu. Když umřela poslední, Kateřina Anna z Valdštejna, sestra Albrechtova, roku 1605, bylo Žerotínovi teprve 41 let.

V témže roce vypuklo povstání v Uhrách, vyprovokované krutým habsburským útiskem nekatolíků. Do čela se postavil sedmihradský kníže Štěpán Bočkaj. Spojil se s Turky, jejich vojska byla až za moravskými hranicemi a plenila. O tom něco věděl i tehdy třináctiletý Komenský, když Bočkajovi hajduci vypálili Strážnici. Bočkaj se chtěl spojit s Moravany, ale Žerotín to odmítl.

V roce 1608 byl vůdcem povstání proti Rudolfovi II. jeho bratr Matyáš. Uhry, Rakousko a Morava se odtrhly od Rudolfa. Žerotín chtěl získat i Čechy, ale nepovedlo se mu to. A vyčítal to i Budovcovi. Žerotín vymohl na Matyášovi ústní slib náboženské svobody. Češi získali od Rudolfa 1609 Majestát.

Na olomouckém sněmu 1608 byl Žerotín zvolen moravským hejtmanem: Předsedal soudům a sněmům. Rozdělení Čech a Moravy pokládal Žerotín za velmi nepříznivý stav. Však také po smrti Rudolfově 1612 se obě země zase spojily.

Při padesátých narozeninách rezignoval Žerotín na všecky veřejné funkce. Také se počtvrté oženil s Kateřinou z Valdštejna, jíž patřil Třebíč. Události pokračovaly rychlým tempem. 1617 byl zvolen králem Ferdinand Štýrský. Rok nato byla pražská defenestrace. Žerotín varoval před ukvapeností. Prohlašoval, že odpor proti Habsburkům vyžaduje větší připravenost, větší zahraniční pomoc, silnější Unii. Dělal všecko pro udržení míru, ale věděl, že bude válka. Měl řadu přátel na evropských univerzitách i mezi politiky a udržoval s nimi písemné styky. Čerstvé politické informace získával prostřednictvím svých osobních poslů, agentů.

1618 povolil moravský sněm v Brně průchod císařské armády do Čech. V květnu 1619 došlo na sněmu k převratu. Žerotín dál vyjednával ve Vídni o mír. Po zvolení Fridricha Falckého českým králem se neúčastnil královského holdu.

Nástupce a příbuzný Žerotínův Ladislav Velen z Žerotína se 1619 přidal k povstání, ale to už bylo pozdě. 8. listopadu 1620 přišla Bílá hora. Nekatoličtí kazatelé a páni museli opustit Čechy a Moravu. Žerotín stačil ještě rozprodat své statky, byť pod cenou,            a ponechal si jen Brandýs n.Orl. a Přerov. V Brandýse ukrýval po řadu let kazatele Jednoty bratrské. Kralickou tiskárnu se mu podařilo tajně přestěhovat do Lešna. Sám odešel do exilu i s paní Kateřinou v roce 1629, a to do slezské Vratislavi. Tam dopravil i svou knihovnu, ale také knihovnu Jednoty bratrské. Knihy se pomíchaly a patrně mladý Komenský je tam třídil. Žerotín mohl zajíždět na své statky v Přerově a v Brandýse. V roce 1633 se přestěhoval do Přerova a bydlel na svém zámku. Tam také 9. 10. 1636 zemřel, pochován je v Brandýse nad Orlicí.

Miroslav Frydrych