M. Jan Hus, farizeové a zákoníci

Studie má přispět ke znalosti Husovy práce s biblickými autoritami, zejména argumentační výbavy jeho teorie poslušnosti, ale též jeho stylistických nástrojů (metafora, antonomasie, symbol. Konference Jan Hus – Dílo, kontexty, interpretace.

Obrázek2Farizeové a zákoníci jsou v teologických textech doby před zrodem historické kritiky a moderní exegeze vnímáni jednoznačně negativně. V morálních výkladech slouží jako symbol pokrytectví a nevěrnosti, příběhy, v nichž je evangelisté uvádějí, bývají alegoriemi situací života církve nebo osobních příběhů věřícího. Tak je tomu i u Jana Husa, a, jak uvidíme, vedle této funkce negativního morálního symbolu mají u něj farizeové a zákoníci také funkci metafory (přirovnání) či antonomasie (zástupného označení); jako zákoníci a farizeové vystupují v příslušných textech protivníci Husových reformních snah z pražského kléru i z univerzitního okruhu v nejrůznějších reálných dějových souvislostech. Mezi funkcí symbolu na straně jedné a metaforického přirovnání na straně druhé přitom můžeme rozlišit jen velmi přibližně: nejspíše je tomu tak, že se zde funkce symbolu rodí z metaforických kontextů – metafora se prosadí do té míry, že dojde k její lexikalizaci, a takto pojatý výraz pak nabude symbolické funkce.   Tyto symboly a metafory najdeme u Husa častěji než jen v textech, na které poukážu, zde mohu předložit pouze výběr; domnívám se, že je dostatečně reprezentativní a výmluvný, a to již tím, že tyto texty pocházejí z Husova vrcholného období (od roku 1411), a také svou žánrovou pestrostí: v mém vzorku jsou zastoupena kázání, polemické spisy, obrany, a zásadní Husův teologický spis, traktát De ecclesia. Stranou jsem zatím ponechala korespondenci – v Husových listech tento motiv najdeme častěji, ovšem zvláštní a mimořádně vydatnou kapitolou by bylo užití těchto obrazů v Husově odvolání od soudu papežova k soudu Kristovu.

Vyjděme z kazatelských projevů: v těch se s farizeji setkáváme většinou jako s odstrašujícími příklady nepatřičného a hříšného chování a jednání. V českém kázání pro 6. neděli po Trojici na text Mt 5, 20-24 (Postilla sepsaná v roce 1413 na Kozím Hrádku) překládá Hus „phariseorum et scribarum“ Vulgáty výrazy „mistróv a zákonníkóv“. Z dalšího textu kázání je zřejmé, že zde výrazem „pharisei“ označuje současné univerzitní mistry a doktory, učitele a vykladače Písma a tradice, své teologické protivníky, a „scribae“ – „zákonníky“ pak klade na místo současného kléru: „ale zákonníci sluli sú ti, kteříž nad obec vytrhše sě zvláštním obyčejem, i rúcho sú měli zvláštnie, i obyčeje jiné“ – zřetelná paralela s vnějšími znaky zvláštního postavení kněží v křesťanské společnosti. Konkrétní projev této totožnosti najdeme v další části téhož kázání: „Protož nemá člověk věřiti kněžím a zákonníkóm v tom, když řkú, že má jim člověk penězmi dosti učiniti, jakož oni žádají na zpovědi.“ Často o farizejích slyšeli o dva roky dříve, v roce 1411, Husovi posluchači v Betlémské kapli: zde se farizeové objeví v kázání o poslušnosti na den sv. Jiří a Vojtěcha 23. IV. 2011 v souvislosti s papežským zákazem kázání v soukromých kaplích – „Více sluší poslouchati Boha než lidi – tak odpověděli apoštolové farizeům, kteří jim bránili kázati“. A již na 4. neděli adventní 1410 (21. XII.) připomíná kazatel farizejskou nelibost vůči Janu Křtiteli: „Kárej takto dnes duchovenstvo, a uč, že by měli být živi jako Kristus, ihned se pozvednou proti takovému kazateli…více, než zuřili farizeové proti svatému Janu“, podobně také 4. října 1411 mluví v paralele s farizei o kazatelích Ježíše Krista, kteří jsou pronásledováni pro pravdu. V kázání na 11. neděli po Trojici, 23. VIII. 1411, ukazuje Hus na pyšném farizeovi (L 18,11), jak se nemáme modlit, v kázání o sv. Maří Magdaléně 22. VI. 1411 uvádí příklad Ježíšova stolování jednak s farizeji, jednak s publikány a hříšníky: zde je jednoznačně použito antonomasie: „(Ježíš) dává příklad kazatelům, aby, jsouce pozváni od zvrhlých farizeů, je laskavě napomínali…..a aby stolovali s publikány a hříšníky, nikterak nedbajíce utrhačnosti ničemných farizeů.“ 12. XI. 1410 se betlémský kazatel zdržuje u pojmu pokrytectví – L 12, 1: varujte se od kvasu farizeů, kterýž jest pokrytectví.

V dalších textech, které zde představím, převládne nad těmito morálními apely a nad moralistním varováním před farizejstvím obrana vlastních teologických stanovisek, přitom téměř vždy v souvislosti s konkrétními událostmi vzrušených let 1412-13: nejmenovanými protivníky jsou opět příslušníci kléru a tentokrát často také univerzitní mistři a doktoři – farizeové. Užití antonomasie jde tak daleko, že, jak jsme viděli v citátu u nedělní Postilly, Hus dokonce místo výrazu „farizeové“ přímo říká „mistři“, maje zjevně na mysli své univerzitní kolegy. Zde jsem čerpala ze souboru Husových polemických spisů: Defensio articulorum Wyclif, Contra Stephanum Palecz, Contra Stanislaum de Znoyma, Contra octo doctores, a z traktátu De ecclesia.

De ecclesia, O církvi. Nejprve Husem nejcitovanější evangelijní výrok, Mt 23, 2-4: Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte; neboť oni mluví a nečiní. Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Tato slova nacházíme na více místech spisu De ecclesia jako Husův korunní argument v otázce kompetence prelátů a vůbec kléru a v otázce poslušnosti, jíž podřízení nadřízeným povinni jsou nebo nejsou. V De ecclesia Hus nejprve představil své pojetí církve a podal její definici, pak pojednává de potestate clavium – o církevní moci, a od 17. kapitoly se pak soustřeďuje k otázce poslušnosti, která s předchozím výkladem vnitřně souvisí a jejíž řešení z předchozího textu traktátu přímo vyplývá. Právě zde je nejvyšší frekvence citátů uvedeného Ježíšova výroku. Hus již od 11. kapitoly tohoto svého nejvýznamnějšího traktátu výslovně reaguje na Consilium doctorum, předložené teology na jednání v arcibiskupově dvoře 6. února 1413 i na texty z jednání v červenci 1412 na hradě Žebrák a pak na pražské novoměstské radnici. Uvedené verše z 23. kapitoly Matouše se vesměs vztahují právě k poslušnosti: v 17. kapitole Hus cituje „Consilium doctorum“ takto: „Apoštolského stolce mají být lidé poslušni ve všem, a to podle Spasitelových slov u Matouše ve 23. kapitole: Všechno, co vám řeknou, zachovávejte a čiňte.“ Kdyby tento biblický verš neuvedli jeho protivníci ve svém Consiliu, jistě by po něm sáhl Hus sám. Opakuje jej pak v téže kapitole dál, kde jej rozvádí definicí a scholastickou segmentací pojmu „poslušnost“. Naše farizejské téma nejlépe ilustruje Husova závěrečná kapitola o poslušnosti, jednadvacátá, na jejímž začátku se Hus vrací k výroku doktorů a ironicky se podivuje, že doktoři ve svém Consiliu Spasitelova slova zepředu i odzadu usekli, protože nepředeslali „na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové“, ani nedodali „ale podle jejich skutků nejednejte“. A jeví se mu to tak, že to udělali z toho důvodu, že papež a další církevní představení se k zákoníkům a farizeům nechtějí přirovnávat. Touto biblickou autoritou se Hus zabývá pak v textu traktátu De ecclesia ještě dále: na základě dalších novozákonních míst, glos, Augustina a Jana Zlatoústého, dovozuje, že doktoři takhle lichotí papeži a prelátům a není divu, že preláti takové jejich výroky rádi a ochotně přijímají. Husův záměr vztáhnout Kristova slova o farizejích a zákonících na současné mistry a preláty je zjevný i zde, stejně jako v jeho dalších textech. Uvedený biblický verš včetně jeho interpretací autoritami užil Hus také v latinské (na stěnách Betlémské kaple) i české verzi traktátu De sex erroribus (O šesti bludích).

Zastavme se ještě u Husova požadavku, aby věřící rozumem zkoumali jinak neutrálnípříkazy svých nadřízených a sami se rozhodovali, je-li daný příkaz ve shodě s božím zákonem a mají-li ho uposlechnout. Relevantní slova najdeme v závěru 19. a na začátku 20. kapitoly De ecclesia. Zde je spolu s jinými biblickými výroky užito Ježíšových slov Mt 23,3 jako argumentu pro oprávněnost zkoumat, existuje-li u toho kterého nadřízeného shoda mezi jeho slovy a skutky. Zde najdeme i další výrazný farizejský verš Mt 16, 11 „Mějte se na pozoru před kvasem farizeů a saduceů“.

Jsou zde i jiné souvislosti, do nichž Hus tyto verše (Mt 23,2-3) uvádí a kde chce ukázat na zákonících a farizejích současný klérus a mistry či doktory. Nejprve je to již výklad o povaze církve v páté kapitole De ecclesia, kde Hus zpochybňuje příslušnost toho, jehož skutky jsou špatné, ke skutečné Kristově církvi, neboť o takových je řečeno mj. „podle jejich skutků nečiňte“. Zde najdeme další verš z Matouše (15, 14), kde Ježíš říká učedníkům právě o farizejích, že jsou to „slepci, kteří vedou slepé“. Hus ostatně poukazuje již zde i k otázce poslušnosti, a ve vlastním výkladu o tomto tématu v devatenácté kapitole pak znovu tento verš (Mt 15, 14) připomíná. – Další významnou souvislostí je v traktátu De ecclesia výklad de potestate clavium – o církevní moci: zde Hus polemizuje s tím, jak jeho protivníci vykládají právě verš Mt 23, 2 a další biblické verše, vztahující se k autoritě církve, která prý vzešla z Kristova pověření.

Až potud jsou v traktátu De ecclesia zákoníci a farizeové účastníky sporu o poslušnost. Další, dvaadvacátá kapitola, ukazuje mistry, doktory a preláty v paralele s farizeji a zákoníky jako nespravedlivé soudce v teologických otázkách a v kanonických procesech, speciálně v případě exkomunikací. Argumenty, kterými pražští doktoři teologie obhajují sankce proti Husovi ve svém Consiliu, jako by převzali od židovských kněží, zákoníků a farizeů: ti na Pilátovu otázku (J 18,29), jakou obžalobu proti Ježíši vznášejí, odpověděli, že „kdyby nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali“ (J 18,30); jeho zločinnost neměli zapotřebí jakkoli dokazovat, stačil k tomu jejich jakoby neomylný názor. Stejně tak doktoři v Consiliu dokazují oprávněnost opatření, učiněných proti Husovi pouze skutečností, že tato opatření přijal a souhlasí s nimi pražský klérus. Tyto závěry jak židovských tak našich doktorů (!) předpokládají, že jsou jedni i druzí přesvědčeni o své neomylnosti. Husovy argumentační metody a styl jeho polemik zde ilustruje celá pasáž: „A za tento závěr by se měli stydět doktoři bohosloví a obzvláště Stanislav, poněvadž je mezi nimi daleko nejschopnější logik. Snad se naučili tomuto závěru od velekněží, zákoníků a farizeů, kteří vyvodili podobný důsledek…“

Sledujme nyní Husovy zmínky o zákonících a farizejích v jeho polemické trilogii Proti Pálčovi, Proti Stanislavovi a Proti osmi doktorům. Hus v těchto textech rozvedl to, co nebylo možno zapracovat do traktátu De ecclesia; i zde se setkáme ve vztahu k pojetí církve, k moci klíčů (církevní moci) a ovšem k poslušnosti několikrát s výchozím citátem Mt 23,2-3, ale zatímco traktát De ecclesia je pojednáním o předmětu systematické teologie, je polemika spjata s jednotlivými osobami a s různými událostmi: jsou tedy farizejské zmínky těchto textů konkrétnější a adresné.

V polemice proti Pálčovi, jejž nazývá „fictor“ (lhář) a „quidamista“ (reakcí na Pálčův spis „Replicacio contra quidamistas“ – Replika proti „quidamistům“) vede Hus výmluvnou paralelu mezi útoky zákoníků a farizeů na Ježíše a falešnými nařčeními svých přívrženců ze strany odpůrců: „… lhář, tento zákoník Nového zákona, se ztotožňuje se zákoníky a farizeji Zákona Starého, kteří Krista stíhali falešnými výtkami. Když totiž Kristus veřejně kritizoval špatnost zákoníků a farizeů, a když učil lid a své učedníky, aby si dávali pozor na farizejský kvas, tedy na pokrytectví, a na učení farizeů, tu začali zákoníci a farizeové Krista urážet, říkali, že je posedlý zlým duchem (J 8, 48.52)…Podobně když tenhle zákoník – lhář nemá skutečný důvod, obrátil se k urážkám a říká, že k tomu, abychom lid sváděli lží, nás musel přivést duch bludu…A tak bych mohl říci, že zákoník – lhář po způsobu zákoníků a farizeů takhle mluví veden duchem zloby.“ A dále: „Tak považovali zákoníci a farizeové Ježíše Krista za zavrženého kacíře, a právě tak byli špatnými lidmi považováni všichni svatí mučedníci za zavržené kacíře, a budou za ně považováni až do soudného dne. A myslím, že lhář nás všechny pokládá za zavržené, protože nás všechny bere jako viklefovce.“

Podobnou textovou situaci shledá čtenář Husovy polemiky Contra Stanislaum, Proti Stanislavovi ze Znojma. Na Stanislavova slova z traktátu Alma et venerabilis (Stanislav jím reagoval na Husovu a Jesenicovu obranu stanovisek reformní strany o tom, že se Husova strana tím, jak napadla odsouzení 45 Viklefových článků, zostudila, a že se zostuzuje dál, protože se nechce podřídit rozhodnutí papeže a římské církve, Hus odpovídá: „…nezostudila a nezostuzuje se, stejně jako se nezostudil Nikodém, když se postavil proti rozhodnutí kněží a farizeů, kteří chtěli Krista…zločinně odsoudit…(J 7,51)… a jako se nezostudil Josef z Arimatie, když projevil nesouhlas s výrokem a s činy velekněží, zákoníků, farizeů a starších lidu – právě tak se nezostudila naše strana, když projevila nesouhlas s výrokem kněží, doktorů, farizeů a kanovníků, který vzešel za schůze na radnici Většího Města pražského…, a když (její mluvčí) jako muži posílení ctností udatnosti nedostali strach, nezděsili se smrti a otevřeně se postavili na odpor kněžím, právnickým zákoníkům, mnišským farizeům, doktorům, kanovníkům a starším lidu.“ Zde si všimněme posunu v Husově použití oněch metaforických a symbolických označení: nejsou zde již jen zákoníci a farizeové, označení „zákoníci“ se zpřesňuje přívlastkem „iuristarum“ – právníků, a „farizeové“ přívlastkem „monachorum“ – mnichů.

Jinak tomu není ani v polemice Contra octo doctores –Proti osmi doktorům teologie. I zde stejně jako v již probraných traktátech vede Hus odvážnou paralelu mezi argumentací protivníků a výroky farizeů, zákoníků a židovských velekněží a upozorňuje i na podobnost svých odpůrců s tím, jak se chovali zákoníci a farizeové při Ježíšově zatčení,  výslechu a odsouzení. Upozorňuje např. na výroky velekněží a zákoníků při Ježíšově výslechu před Pilátem ve 23. kapitole evangelia podle Lukáše (v.2) „…tento člověk rozvrací náš národ, brání odvádět císaři daně“, jinde ukazuje, jak se doktoři dostávají do nesnází, mají-li hájit papežské odpustkové buly, stejně jako byli v nesnázích zákoníci a farizeové, když se u Piláta domáhali Ježíšova odsouzení. Ti se pokoušeli očistit se z vraždy slovy „Nám není dovoleno nikoho popravit“ (J 18,31) a „My máme zákon, a podle toho zákona musí zemřít“ (J 19,7), a právě tak doktoři „odmítají nést za buly odpovědnost“, „zmateni a ohromeni obsahem bul, pokoušejí se uniknout a dále říkají: stačí, co praví 94. distinkce Dekretu (soubor kanonického práva) Kdo se staví proti legaci apoštolského stolce, zabraňuje prospěchu mnoha lidí, ne pouze jednotlivce.“

A právě Husova slova z této polemiky, Contra octo doctores, mohou posloužit jako závěr tohoto mého pokusu. V závěru 6. kapitoly zde Hus parafrázuje Ježíšova slova Mt 10,15 (11, 24) takto: „Ať si tedy dává osm zákoníků a farizeů spolu se zákoníky a farizei Starého zákona pozor, aby je v soudný den nepostihl těžší trest než Sodomské.“

 

Autorka, profesorka, PhDr. Jana Nechutová, CSc je česká filoložka a vysokoškolská pedagožka.