Martin Luther: Dopisy blízkým

Luther_2017_cutReformátor, kazatel, přítel, manžel a otec

Minulé dva roky jsme si připomínali život a dílo mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského. Letošní rok je spojen se jménem Martina Luthera. Byli jsme a budeme ještě zavaleni spoustou informací o jejich životě, díle, odkazu. Všichni k nám promlouvají skrze řádky svých spisů nebo svědectvím jiných. Při hodině dějepisu se odříká něco o univerzitě, defenestraci, pravopisu, odpustcích, upálení. Ale nic víc.

Světec, s kterým se dá jít na pivo

V případě Luthera se nám vybaví 95 tezí proti odpustkům, spálení papežské buly, základy protestantismu, přeložení Bible do němčiny a svatba s jeptiškou. Osobnost člověka je třeba vnímat ve více rovinách, dát ale dohromady její kompletní obraz je často kamenem úrazu. Bohužel si nevzpomínám, kde jsem uslyšela nebo četla tu krásnou odpověď na otázku: ,,Jací vlastně byli Hus a Jeroným?“, kdy dotazovaný s lehkostí pronesl: ,,No, Hus byl světec, ale na pivo bych šel s Jeronýmem.“

Je to zvláštní náhoda, že trojici oslavovaných mužů uzavírá právě Martin Luther. Byl to on, kterému se povedlo uvést v život myšlenky, za které jeho předchůdci stanuli na hranici. Ale nejen to. Luther jako by v sobě přímo zosobňoval spojení Husa a Jeronýma, tedy světce, se kterým se dá jít na pivo.

Vřelost dopisů

Alespoň takový dojem ve mně po přečtení knihy //Martin Luther: Dopisy blízkým// zůstal. Jde o výběr z obsáhlé korespondence, zahrnující dopisy psané učitelům, spolupracovníkům, přátelům a také rodinným příslušníkům.

V dopisech, bez ohledu na jejich téma, je Luther velmi osobní. Pro ilustraci, ale i z úcty a obdivu k Lutherově osobnosti, je myslím na místě nechat ho promluvit nejen jako kazatele, ale také jako přítele, manžela a otce, jako člověka láskyplného, těšícího, burcujícího, ale i vyčerpaného, zarmouceného…

Georgu Spalatinovi (důvěrník saského kurfiřta) Luther píše: „Doposud jsem nevědomky učil a dodržoval celého Jana Husa… Ano. I Pavel a Augustin jsou opravdoví husité. Jen pohleď, do jakých obludností jsme se dostali bez českého vůdce a učitele! Sám v úžasu nevím, co si mám myslet, když vidím tak hrozivý Boží soud nad lidmi. Jasná, zjevná evangelická pravda, která byla již více než před sto lety veřejně upálena, je považována za zavrženíhodnou a člověk ji nesmí vyznávat. Běda zemi!“

A Georgu Spalatinovi o svatbě s Kateřinou: ,,Touto vysmívanou svatbou moje bezvýznamná maličkost rozesměje anděly a doufám, že též rozpláče všechny ďábly. Svět a jeho moudří tomuto zbožnému a svatému Božímu dílu ještě nerozumějí a myslí si, že je to ode mne bezbožné a ďábelské. Čím více neznabohů tedy tato svatba pohoršuje a uráží, tím větší z ní mám radost.“

Českým bratřím (7. 12. 1537): ,,Už dlouho jsem Vám znamenití muži měl napsat, ale jsem tak přetížen prací a zmožen nemocemi, že jsem často nestihl splnit své povinnosti, které stále nestíhám. … Jak jsem už vysvětlil Vašemu poslovi, mně samotnému se Apologie líbí. Prohlašuji to veřejně a k tomu ještě dodávám, že děláte a trpíte víc, než evangelium žádá.“

Andreasi Osiandrovi (teolog, reformátor): „Doslechli jsme se, můj nejdražší a nejmilejší Osiandře, že jsi byl opět navštíven křížem a to hned dvakrát, skrze smrt své ženy a své milé dcerušky. Sám jsem to zažil se svou nejmilejší dcerkou a vím velmi dobře, že její smrt Ti musela způsobit nezměrnou bolest. Je až k nevíře, jak často mě souží smrt mé Magdalénky, na niž stále ještě nemohu zapomenout.“

Synu Honzíkovi (tehdy čtyřletému): „Milost a pokoj v Kristu, můj milý synáčku. Rád slyším, že se dobře učíš a pilně se modlíš. … Až se vrátím domů, chci Ti přivést hezký dárek z jarmarku. Pozdravuj tetu Lenku a dej jí za mě pusu.“

Manželce Kateřině: ,,Ve městě je zrovna jarmark, ale nemohu tu najít nic, co by se dalo koupit dětem. Kdybych nic zvláštního nesehnal, něco potají přichystej.“

Tolik Luther o sobě.

Pavla Hájíčková

Martin Luther: Dopisy blízkým. Praha, Biblion 2017. Uspořádal Mikuláš Vymětal.

 

(Psáno pro Českého bratra 11/2017)