Nepokradeš

martin-lutherMartin Luther: O dobrých skutcích

O sedmém přikázání

I toto přikázání vyžaduje skutek, který v sobě zahrnuje skutků mnoho, který však také zabraňuje mnoha neřestem; po našem se mu říká dobrota. Neobrací se pouze proti krádeži, nýbrž proti jakémukoliv poškozování bližního ve věcech pozemského zboží: tedy i proti lichvě, lakotě, předražování, napalování, proti užívání falešných vah a závaží, falšovaného zboží. A kdo je vypočte, všechny ty rafinované, druhým neznámé triky, jichž ve všech obchodech a řemeslech každým dnem přibývá a kde každý hledá jen svůj prospěch na úkor druhého a zapomíná na zákon, který praví: „Jakž byste chtěli, aby vám lidé činili, tak i vy čiňte jim.“ (Mt 7,12)

Ne nadarmo říká moudrý muž (Sirach 31,8): „Blahoslavený jest bohatý, kterýž nalezen jest bez úhony a kterýž za zlatem se nepachtil a na zlato své se nespoléhal. Kdo jest ten? Budeme jej blahoslaviti, neboť on dokázal za svého života zázraky.“ Jako by chtěl říci, že je málo takových lidí, nebo dokonce žádný, kteří na sobě včas poznají touhu po zlatě a dovedou se jí zbavit. Neboť lakota kryje svou ostudnost takovým hezounkým, jemným slovem: Jde přece jen o obživu a o zaopatření rodiny, tedy o zcela přirozené nutnosti a potřeby, a pod touto zástěrkou se pak kšeftuje bez jakýchkoliv mezí a bližní se odírají, takže chce-li kdo zůstat čistý, aby vskutku dělal zázraky.

Říká Jób (31,24): „Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?“ A Kristus učí (Mt 6,31): Nepečujtež tedy, říkajíce: Co budeme jísti? Aneb co budeme píti? Aneb čím se budeme odívati? Víť zajisté Otec váš nebeský, že toho všeho potřebujete.“ Tu jsou však někteří, kteří říkají: Nu, tak se tedy na to spolehni a o nic nepečuj a vyčkej, až ti vlítne nějaký ten pečený holub do huby! Nuže, já neříkám, že by nikdo neměl pracovat a hledat si obživu; já říkám jen, že nemá „pečovat“, tedy že nemá lakotit a že se nemá tak třást obavou, vystačí-li s tím, co si s Boží pomocí vydělá. Létají-li ptáci, aniž by si připouštěli starosti a aniž vy lakotili, máme i my svou práci konat bez starosti a bez lakoty. Tomuto konání učí nás sama víra. Proto neoznačuje apoštol žádný jiný hřích jako modlářství kromě lakoty, neboť ta dává až příliš okatě najevo, že Pánu Bohu nevěří a očekává více dobrého od svých peněz než od Boha, kteroužto důvěrou se Pánu Bohu věru pocta neděje, jak jsme již řekli.

Je však třeba mít na paměti, že dobrotivost a štědrost má platit i vůči nepřátelům a odpůrcům. Neboť jak nás sám Kristus učí (L 6,32): „Milujeme-li a činíme dobře jen těm, kteří nás milují a nám dobře činí – jaká je to vzácnost?“

Tu shledáváme, jak nesnadno se konají dobré skutky podle Božího přikázání, jak se lidská přirozenost vzpírá, kroutí, ačkoli ty dobré skutky, které si sama vybrala, koná snadno a ráda. Neboť potřebuje-li tvůj nepřítel tvou pomoc a ty mu – povoluje své sobeckosti – nepomůžeš, je to zrovna totéž, jako kdybys mu ukradl, co jeho jest. V tom smyslu říká svatý Ambrož: „Nakrm hladovějícího; nenakrmíš-li jej, přispěls svým podílem k jeho zabití.“ Toto přikázání obsahuje ony skutky milosrdenství, které bude Kristus při posledním soudu na tobě pohledávat (Mt 25,35).

připravila jp